Síla malého dobra: Jak drobné dary mění českou filantropii víc, než si myslíme
14. 11. 2025
Všichni známe ty megalomanské americké filmy o hrdinech, kteří během 90 minut zachrání celý svět. Se škrábancem na tváři, ale bez pomoci ostatních. Tak o nich dneska nepíšeme. Spíš se nám hodí seriál plný drobných, nenápadných momentů, které v součtu vytvářejí něco velkého. A taky spojují hrdiny. Když k tomu přidáme data, která mají k dispozici výzkumníci STEM a Ipsos, začíná se skládat fascinující dílo: Česko stojící na síle malých darů.
Pro někoho je pár stovek každoměsíční dar, pro jiného věnování poloviny rozpočtu na týdenní nákup. Ať tak či onak, je to pomoc, solidarita, příspěvek k něčemu velkému. Většinou ke změně života těch nejpotřebnějších.
Podle agentury STEM darovalo v posledním roce 46 procent dospělých Čechů. Ne boháčů. Většina totiž přispívá v řádu stokorun. Výzkum ukazuje, že lidé darují nejčastěji impulzivně: když je zasáhne příběh, výzva, fotka, kampaň. Je to přesně ten okamžik, kdy se zastaví na sociálních sítích u příběhu řeknou si: „Jo, moje stovka může něco změnit.“
Ipsos k tomu v průzkumu pro letošní Giving Tuesday dodává další klíčový rozměr. Lidé by chtěli darovat především proto, aby viděli konkrétní dopad. Téměř polovina respondentů uvádí, že je motivuje fakt, že přesně vědí, komu jejich peníze pomáhají. A stejně silná je i touha být součástí něčeho většího.
Víc, víc, víc a jen to cinká
Výzkum STEM pro Úřad vlády ČR otevírá i druhou stranu příběhu, vývoj darovaných částek. A ten je ještě překvapivější. Za deset let se objem darů v daňových přiznáních téměř ztrojnásobil. Ještě v roce 2012 lidé a firmy uplatnili dary ve výši 4,4 miliardy korun. V roce 2022 to bylo už 12,5 miliardy. A protože dvě třetiny fyzických osob podávají daňové přiznání přes zaměstnavatele, reálná čísla jsou ještě vyšší. STEM odhaduje celkové dárcovství v roce 2022 na víc než 18 miliard korun.
A kdo se v české filantropii zapíše jako gamechanger? Rok 2022. Válka na Ukrajině aktivovala sílu, kterou jsme v českých dějinách dlouho nezažili. Firmy darovaly 8,4 miliardy, fyzické osoby minimálně 4,1 miliardy. Tisíce firem i domácností se zapojily do sbírek, sousedské iniciativy fungovaly jako komunita, kterou by záviděly i filmové vesničky od Pixaru.
A pak přišel rok 2023. Bez mimořádné krize, ale s ještě důležitějším posunem: přibylo dárců, i když částky mírně klesly. A to je možná ten nejdůležitější moment. Ukazuje totiž, že dobročinnost v Česku už není výjimečné gesto, ale rutina. Lidé se k dávání vracejí. Dokonce 56 procent fyzických osob a 44 procent firem daruje opakovaně. Ipsos k tomu přidává další nález: 83 % Čechů se v uplynulém roce zapojilo do nějaké formy pomoci. Ne vždy finančně, ale třeba věcně, dobrovolnicky, komunitně.
To je charakteristika země, která umí být štědrá, i když sama rozhodně přebytky nemá.
Když stovka od každého udělá milion
Digitální sbírky ukazují fenomén mikrofilantropie nejjasněji. Platformy Darujme.cz a Donio.cz využilo v roce 2023 přes 600 tisíc dárců, to je skoro každý dvanáctý Čech. Lidé během roku obvykle pošlou dva, tři dary, ale výše jedné transakce je v průměru 655 korun. To je méně než měsíční paušál většiny streamovacích služeb. A přesto právě tyhle malé částky vytvářejí milionové sbírky, které mění životy jednotlivců i komunit.
STEM upozorňuje, že Češi reagují na příběhy a krize extrémně rychle. Tornádo na Moravě, pandemie, tragédie na Filozofické fakultě, válka na Ukrajině. Ve všech těchto situacích se ukázal stejný fenomén: není potřeba pár velkých dárců, když se spojí desetitisíce malých.
A Giving Tuesday je jako hlásná trouba tohohle fenoménu. Je to den, do kterého se zapojí až třetina Čechů a kdy se rozběhnou tisíce mini-příběhů: někdo sbírá knihy pro děti, jiný chce vybrat na vozík pro psa, další organizuje materiální sbírku pro seniory nebo podporu pro samoživitelky. Už teď se příběhy na webu hezky sbírají. A kolik radosti udělají dobré skutky, kde vlastně nejde o peníze? To může říct fotografka fotící gratis svobodné maminky, žactvo sbírající hračky nebo školní pomůcky pro chudé děti nebo brněnská univerzita darující krev.
Je to česká superpower
Data z obou výzkumů ukazují společný závěr: Česká filantropie nestojí na velkých gestech, ale na každodenní lidskosti.
Malý dar je dostupnější, častější, emocionálně silnější. A díky digitálním platformám přirozeně množitelný. Češi chtějí vědět, komu pomáhají, chtějí vidět konkrétní dopad a chtějí, aby pomoc byla jednoduchá. A to je přesně prostředí, kde mikrofilantropie září.
Když se na to podíváme s odstupem, vychází z toho jeden obraz. České dárcovství je kolektivní příběh. A největší sílu v něm mají drobné epizody.