"Nechodit je to nejmenší". Terapie ochrnutých

Pokud se zeptáme člověka, který ochrnul následkem těžké nemoci nebo fatálního úrazu, zda by chtěl znovu chodit,
možná budeme z odpovědi překvapeni. Možnost „znovu se postavit“ uslyšíme ve výčtu největších trápení vozíčkářů mnohdy až na posledních místech. Představte si, že nevíte, kdy a kde se vám bude chtít na toaletu, dokonce ani nepoznáte, že se vylučování blíží. Nebo naopak musíte strávit na záchodě klidně i deset hodin, než se kýžený výsledek dostaví. Obléknout se ven podle předpovědi počasí? Ani náhodou! Špatná termoregulace brání velké části ochrnutých v tom, aby se vůbec potili a jejich tělo přirozeně pracovalo s teplotou. Ochrnutí stále vyléčit neumíme, ovšem zkvalitnit život lidem na vozíku a snížit další důsledky úrazů a nemocí dokážeme díky pravidelným fyzioterapiím. Tělo vozíčkáře si žádá rehabilitace stejně jako třeba tělo sportovce. Rozdílem však je to, že člověk s ochrnutím netrénuje na závody, ale aby mohl co nejlépe a důstojně zvládat strasti i radosti všedního dne.